close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Osudový pád

14. března 2008 v 14:31
Pobídla svého mohutného bělouše do cvalu.Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat, pomyslela si.Gery není nebezpečný.Nikdy by mě nezradil.Naklonila se nad šíji svého svěřence. "Jeď Gery, jeď," zašeptala.Viděla, jak se sněhobílé uši stočily jejím směrem.Uvědomila si, že jí poslouchá a usmála se.Velkou rychlostí se spolu pomalu blížili po lesní cestě k silnému spadlému kmeni. Nebyli už jen pouhý jezdec s koněm..Kůň s jezdcem..Byli jako jedno tělo, jedna bytost.Už už dívka věřila, že skok zvládnou.Gery se chystal k odrazu, když v tom ze křoví vylítla mladá srna, přímo pod hřebcovy nohy.Kůň se lekl a těsně před kmenem prudce zastavil.Dívku, která už počítala se skokem, to vyvedlo z rovnováhy.Prudce vylítla ze sedla.To, co trvalo pouhý okamžik, jí připadalo jako celá věčnost.Viděla kolem sebe rozmazané šmouhy, a někde vlevo Geryho.Jejího Geryho..Ucítila tupou ránu do hlavy a pak se všude rozlehla tma.Navždy.. Veliký bělouš vyděšeně zafrkal.Věděl, že už je konec.Něco mu napovídalo, že už nikdy neuslyší hlas své věrné kamarádky.Přesto se nevzdával a udělal pár nejistých kroků k dívce.Zafrkal jí do tváře a jemně do ní šťouchl čumákem.Nic..Tělo dál bezvládně leželo na lesní cestě.Až teď Gerymu opravdu došlo, co se stalo.Zvedl svou vznešenou hlavu a podíval se směrem k domovu.Doteď tam pro něj bylo útočiště, čekala tam na něm teplá a suchá stáj, když se vracel z vyjížděk.Teď už ne.Nemůže se tam vrátit.Všichni by ho obviňovali ze smrti té dívky.Jako tenkrát.Jenže tenkrát to bylo jinak.To se ho jeho kamarádka zastala.Jen díky ní ho nedali uspat.Jen ona znala pravdu.Jen jeho věrná lidská kamarádka věděla, že to, co se stalo, byla nehoda.Musí odejít.Co nejdál od těch zlých, nechápavých lidí.Naposledy se podíval na tělo té dívky a žalostně zařehtal. Pobídla svého mohutného bělouše do cvalu.Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat, pomyslela si.Gery není nebezpečný.Nikdy by mě nezradil.Naklonila se nad šíji svého svěřence. "Jeď Gery, jeď," zašeptala.Viděla, jak se sněhobílé uši stočily jejím směrem.Uvědomila si, že jí poslouchá a usmála se.Velkou rychlostí se spolu pomalu blížili po lesní cestě k silnému spadlému kmeni. Nebyli už jen pouhý jezdec s koněm..Kůň s jezdcem..Byli jako jedno tělo, jedna bytost.Už už dívka věřila, že skok zvládnou.Gery se chystal k odrazu, když v tom ze křoví vylítla mladá srna, přímo pod hřebcovy nohy.Kůň se lekl a těsně před kmenem prudce zastavil.Dívku, která už počítala se skokem, to vyvedlo z rovnováhy.Prudce vylítla ze sedla.To, co trvalo pouhý okamžik, jí připadalo jako celá věčnost.Viděla kolem sebe rozmazané šmouhy, a někde vlevo Geryho.Jejího Geryho..Ucítila tupou ránu do hlavy a pak se všude rozlehla tma.Navždy.. Veliký bělouš vyděšeně zafrkal.Věděl, že už je konec.Něco mu napovídalo, že už nikdy neuslyší hlas své věrné kamarádky.Přesto se nevzdával a udělal pár nejistých kroků k dívce.Zafrkal jí do tváře a jemně do ní šťouchl čumákem.Nic..Tělo dál bezvládně leželo na lesní cestě.Až teď Gerymu opravdu došlo, co se stalo.Zvedl svou vznešenou hlavu a podíval se směrem k domovu.Doteď tam pro něj bylo útočiště, čekala tam na něm teplá a suchá stáj, když se vracel z vyjížděk.Teď už ne.Nemůže se tam vrátit.Všichni by ho obviňovali ze smrti té dívky.Jako tenkrát.Jenže tenkrát to bylo jinak.To se ho jeho kamarádka zastala.Jen díky ní ho nedali uspat.Jen ona znala pravdu.Jen jeho věrná lidská kamarádka věděla, že to, co se stalo, byla nehoda.Musí odejít.Co nejdál od těch zlých, nechápavých lidí.Naposledy se podíval na tělo té dívky a žalostně zařehtal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama